Rok 2012 byl vznikem AUT – Centra o.p.s

 

AUT – Centrum, centrum terapeutické péče o děti s autismem a poruchami chování, je místem radosti. Může k nám přijít kdokoliv, koho volá poznat sám sebe, obejmout vše co najde, a objevit možnost opustit nebo proměnit naučené vzorce myšlení, chování a emocionálního zpracovávání. Pomáháme objevit „tajemství“, že každý z nás je ve své esenci dokonalý, krásný, zdravý, moudrý, radostný, milující a milovaný. Tento dar je nám všem dán, pokud jej však neobjevíme, je to, jako by neexistoval. Dokud nevíme, kým opravdu jsme, přijímáme různé představy o sobě, představy druhých o nás, snažíme se naplňovat očekávání, pociťujeme tlaky, jsme řízeni strachy a často věříme druhým víc, než sami sobě.

 

Děti jsou šancí pro nás všechny.

 

Z lásky k nim přichází příležitost zjistit sami za sebe co je život, a ne pouze žít to, co nám někdo řekl a co nás někdo naučil. AUT přináší možnost poznávat, že je v každém z nás rozměr, který nespadá do kategorií zdravý/nemocný, šťastný/nešťastný, dobrý/špatný, správný/nesprávný. V každém z nás je nekonečný prostor – hluboko, široko, vysoko přesahující naše tělo – prostor klidu a ticha – prostor pozorovatele – prostor já jsem – existence – „to“ kým opravdu jsme – přítomnost – vědomí, ve kterém se odehrává život každého z nás se svým osobním příběhem. Vůní tohoto prostoru je nepodmíněná láska, radost, štěstí, harmonie, blaženost, dobro.

 

Lidé v AUT – Centru objevují dar vnitřní moudrosti a léčení 

a rádi jej objevují společně s vámi a vašimi dětmi.

 

Všichni máme tělo, mysl a smysly, přes které vnímáme a cítíme. U některých z nás fungují způsobem, který může být bolavý, matoucí, nesrozumitelný, přehlcující, nepojímatelný, zrychlený, nebo naopak zpomalený. V extrémních podobách tomu nějak říkáme, nazýváme to nějakou poruchou, nemocí. Například poruchou autistického spektra. Každý z nás může prožívat a projevovat formy myšlení, chování a emocionálního vyjadřování, které se dá pojmenovat jako autistické nebo neprospívající. Někdo projevuje neprospívající projevy myšlení, chování a emocionálního vyjadřování, a není si toho vědom až do té doby, kdy to překročí hranici mezi zdravím a nemocí. Hranice mezi tím, co je považováno za normální/zdravé/přijímající, a mezi tím, co je považováno za nenormální/nemocné/nepřijímající, je tenká, měnící se a často nejasná. U většiny z nás míjíme indicie upozorňující nás na naše limitující a životu neprospívající projevy myšlení, chování a emocionálního vyjadřování. Často si uvědomíme, že je něco „špatně“, až je to natolik nefunkční, bolavé a zatěžující, že je to oficiálně pojmenováno, jako nějaká nemoc. A v ten moment se „odevzdáváme“ do rukou lékařů.

 

AUT dává prostor zkusit objevit, že to může fungovat jinak.

 

Děti a lidé s poruchou autistického spektra mají zvýšenou nebo sníženou intenzitu projevů těla, mysli a emocí spojených se smyslovým vnímáním. V lehkých případech to nemusí bránit v rozvoji a ve schopnosti samostatně fungovat, v těžkých případech to může bránit v rozvoji a učení se samostatnému fungování. Nazvat něco nemocí s přesně stanovenými symptomy a prognózami může zamezit šanci podívat se na jednu situaci, jednoho člověka, jedno dítě v jedné konkrétní rodině čerstvýma a nezatíženýma očima. Podívat se na projevy, které přinášejí nějaký problém jednotlivě, je osvobozující a přináší prostor pro možné vyrovnání. Uvidět „problém“ jako vychýlení, které se může navrátit do rovnováhy, dodává naději, chuť a svěžest.

 

AUT ukazuje, jak se to dá dělat.