ABA terapie
 

ABA (aplikovaná behaviorální analýza) je definována jako terapie, která používá systematické metody, nástroje, techniky a strategie napomáhající redukovat nevhodné chování a nahrazovat je alternativním (vhodným) chováním. Souběžně se pracuje na nových dovednostech, aby dítě lépe zvládalo adaptaci ve svém i novém prostředí, sebeobsluhu, komunikaci, učení, hru a sociální interakci. Dovednosti jsou učeny strukturovaně i kreativním způsobem a na zvládnuté dovednosti navazuje nácvik dalších dovedností ve všech oblastech vývoje, aby se dosáhlo, co nejlepších výsledků.


V dnešní době víme více než jsme věděli před dvaceti lety, ale stále víme relativně málo. Výzkum se posouvá, ale jestli a kdy bude vůbec existovat léčba dětských vývojových poruch, se bohužel neví. Existují však terapie/ intervence, které se úspěšně používají (především v některých státech USA, Austrálii, v některých částech Evropy) v případě, že dítě má diagnózu PAS (porucha autistického spektra) nebo jinou vývojovou poruchu. Nejstarší (okolo půl století) a nejvíce vědecky podloženou terapií specificky vzniklou na pomoc dětem s PAS a jejich rodinám je aplikovaná behaviorální analýza (ABA = Aplied Behavioral Analysis). ABA vznikla v 60. letech v Kalifornii na univerzitě v Los Angeles, UCLA, což je jedna z nejprestižnějších univerzit na světě. ABA vznikla pod vedením psychologa Ivara Lovaase a od té doby prošla mnoha transformacemi, aby se dosáhlo co největších úspěchů s dětmi s diagnózou PAS a dalšími vývojovými vadami. ABA je individuálně sestavená terapie, která je systematická, intenzivní a učí dítě s PAS nebo jinou vývojovou vadou nové dovednosti ve všech oblastech vývoje způsobem, který je pro tyto děti stravitelný a na zvládnuté dovednosti navazuje nové a komplexnější. Využívá efektivní strategie na posílení vhodných dovedností a chování a strategie na eliminaci nebo transformaci chování a projevů nevhodných.

Dalším velice důležitým faktorem úspěšnosti ABA terapie je věk dítěte (čím dříve se začne tím lépe, mnohdy se preferuje začít i bez diagnózy, na kterou se obvykle dlouho čeká a pracovat na konkrétních deficitech ve vývoji hned jak se nějaké objeví ať má nervový systém, co největší šanci na korekci čehokoli je potřeba). Jsou i případy dětí, které byly ve svém vývoji opožděné s vysokým podezřením na vývojovou poruchu a díky ABA, která u nich začala mezi rokem a dvěma lety se dosáhlo typických vývojových milníků do tří let věku a diagnózu tedy nakonec neobdržely. U jiných dětí k takovým úspěchům nedochází, ale vždy dojde alespoň k nějakému zlepšení. Důležitá je také intenzita a pravidelnost. Výzkum mluví až o 40-ti hodinách týdně (včetně školní docházky), což bývá mnohdy nereálné (jak časově, kapacitně, tak finančně), ale čím více hodin týdně dítě a rodiče zvládnou, tím lépe.

 

ABA jako primární a ústřední terapie pro děti s diagnózou PAS na sebe nabaluje a propojuje další terapie jako je logopedie, fyzioterapie, ergoterapie, nácviky sociálních dovedností, terapie hrou, kognitivně-behaviorální terapie, vizuálně založené terapie (kam patří mimo jiné využití piktogramů, komunikačních knih, program TEACCH, používání tabletů), terapie založené na vztahu mezi terapeutem a dítětem a dalších vztazích z prostředí dítěte a biomedicínský přístup (kam patří, například, speciální diety, potravinové doplňky, apod.).

Výzkum zatím nepotvrdil žádnou speciální dietu nebo vitamín (vitamín B6 a magnesium má částečně pozitivní výsledky) či potravinový doplněk, který by plošně pomáhal dětem s PAS nebo jinou poruchou, ale jsou případy, kdy jednotlivě nějaký takový přístup pomohl dítěti v lepší komunikaci, pozornosti či zájmu o ostatní.

Léky, které se v dnešní době předepisují dětem s vývojovými deficity, neléčí samotnou poruchu, ale jsou určeny na konkrétní symptom, se kterým za lékařem přicházíte. Lékaři nevědí zcela přesně jaké specifické či vedlejší účinky lék bude mít na konkrétní dítě, jak na něj bude působit z dlouhodobého hlediska a zda po určité době nebude naopak potřebovat nejenom zvyšovat dávkování, ale také předepisovat další léky na další symptomy, které se během „léčby“ objeví. Pokud jde však doslova o život dítěte při záchvatech sebepoškozování nebo jeho blízkých při záchvatech agrese, tak pravděpodobně není jiná možnost než léky nasadit. Nicméně, léky samy o sobě nezaručí dlouhodobou pozitivní pomoc, kterou rodiče očekávají. Když jsou tedy dítěti léky administrovány, měly by být spojené s nějakou další intervencí, která se zabývá vyřešením specifických problémů z konstruktivnější perspektivy.

 

Jak už víme, v současnosti tedy neexistuje léčba, ale existují efektivní sekundární terapie na pomoc dětem s PAS a jinými poruchami ve vývoji. Žádný odborník Vám nemůže zaručit úspěšný výsledek terapie, ale minimálně věda, odborná literatura a hlavně pak mnohaleté zkušenosti z práce v terénu říkají, že ABA spojená s dalšími podpůrnými terapiemi specificky sestavenými pro konkrétní dítě a jeho rodinu má pozitivní výsledky. V některých případech se dítě zcela začlení do normálního života, někdy se dosáhne toho, že se naučí komunikovat své potřeby, jindy se zvýší sebeobsluha nebo se rozvine nějaký zájem či talent.